Kritika v nás dokáže vyvolat paralýzu či jiné fyziologické projevy, jakými jsou zatemnění hlavy, zběsilý tlukot srdce, zvýšený krevní tlak, úzkost či vlnu sebeobviňování. Někteří lidé bývají na kritiku natolik citliví, že na jakoukoliv negativní zmínku vůči své osobě reagují agresivně.
Žádný z uvedených projevů není zrovna šťastný a dotyčnému přidělává jen starosti. Přitom obdobné stavy prožívá většina lidí a jen málokdo s nimi umí adekvátně pracovat.
Jak tedy kritiku zvládnout s nadhledem? A hlavně: Jak díky ní růst?
Kritika je sice nepříjemnou, ale přesto běžnou součástí lidského života a to již od nepaměti. Samotné slovo kritika pochází z řeckého krinein neboli umění rozlišovat a posuzovat, což určitě nezní nijak pejorativně, ačkoliv dnes pouhý náznak kritiky vyvolává v lidech silné vášně. To je ovšem dle předních psychologů a osobnostních koučů zbytečné. Když se ji naučíme brát pozitivně, může nám velmi pomoci.
Kritice jsme vystavování od raného dětství, čelíme jí ve školních lavicích i doma, obzvlášť trpkou příchuť mívá v době dospívání, učíme se ji přijímat i na ni reagovat. Jde o velmi důležitý proces rozvoje lidské osobnosti. Bohužel ne u všech tento vývoj proběhne adekvátním způsobem a tak se nyní potýkáme s dospělou generací plnou lidí, kteří s ní neumí správně zacházet a vnímají ji spíše jako poukázání na osobní selhání, omyl či chybu. Tyto zažité vzorce, ačkoliv bývají hluboce zakořeněné, se ovšem dají změnit. Jen je potřeba na sobě neustále pracovat.
ROZDÝCHEJTE PARALÝZU, KTERÁ SE VÁS ZMOCNÍ
Chceme-li začít přijímat kritiku s noblesou, musíme ji přestat vnímat jako ohrožení vlastní osoby, nenechat se válcovat subjektivními pocity a dát rozumu dostatek času na to, aby opět převzal vedení nad tělem i vlastními myšlenkami. Zní to hezky, jenže jak na to?
Klíčem k úspěchu je zachovat asertivní přístup. Asertivní myšlení chápe to, co nám kritik říká, jako něco co JEMU se nelíbí, co JEMU vadí, s čím ON/A není spokojený/á, ne já. Jde o změnu perspektivy. A stejně tak, jako bez problému vyslechneme přítele, který má problém, udělejte to i s kritikem. Až vám začne příště něco vyčítat, zkuste prvotní šok rozdýchat - nádech, výdech, třeba si i počítejte do pěti, ale neskákejte mu do řeči, dokud vám nesdělí vše, co vám chtěl říct. V opačném případě se jen dostanete do spirály plné invektiv a z diskuze si kromě negativních pocitů neodnesete vůbec nic.
ZÍSKAT ČAS PRO ADEKVÁTNÍ REAKCI
“Vždy mne napadne, co jsem měla říct, až po mém odchodu.” Jsou vám tato slova povědomá? Jakpak by ne! Většina z nás bývá při nenadálé kritice zaskočená. Mozek jakoby vypne a my nezvládáme v danou chvíli zareagovat. Tato paralýza jen přiživuje nepříjemný pocit bezmoci, který nás stravuje a podvědomí nás nabádá k tomu, dostat se od kritika, co nejdál nebo se bránit (jde přece o útok!). Jenže, jakmile jsme opět v “bezpečí”, mozek se restartuje a najednou nás zaplaví všechny asertivní věty, kterými jsme měli na kritiku reagovat.
Pokud potřebujete na vzpamatování a promyšlení více času, použijte asertivní metodu tzv. “otevřených dveří” nebo “zrcadla”. V praxi to znamená, že kritikovi obrazně řečeno dovolíme vstoupit tam, kam se chce dostat (otevřít mu dveře), čili souhlasíme s tou částí kritiky, která je pravdivá. “Každé odpoledne spíš, zatímco já nevím, kam dřív skočit.” pokárá, žena svého muže, pod náporem frustrace. “Máš pravdu. Každé odpoledne spím,” odvětví on.
Pokud s kritikem nelze v ničem souhlasit, dejte mu alespoň najevo, že rozumíte tomu, co vám říká (zrcadlo). “Tvá poslední odevzdaná analýza nebyla dobrá. Vypadá to, jako bys ji odfláknul. Našel jsem tam několik závažných nesrovnalostí,” vyrukuje na vás z nenadání kolega. Snažíte se jeho slova rozdýchat a zorientovat se v tom, co vám říká a proč. Další čas získáte tím, že zareagujete: “Jasně, rozumím. Ty si myslíš, že jsem to odflákl.” Nejde ani o souhlas nebo nesouhlas. Jen zopakujete to, co vám kritik řekl a tak získáte víc času pro utřídění svých vlastních myšlenek.
S OBHAJOBOU VYČKEJTE. NECHTE KRITIKA DOMLUVIT.
Prvotní reakcí na výtku bývá mentální paralýza, po které následuje slovní protiútok. Tato obranná reakce ovšem jen málokdy vede k smysluplnému rozklíčování daného problému, který kritik vůči vám má, ba naopak! Rozdmýcháte tím, akorát větší konflikt, který může váš vztah nenávratně poškodit. Než tedy přejdete do protiútoku případně plamenné sebeobhajoby, ukažte vůli o dané věci mluvit a v klidu si druhou stranu vyslechněte. “To se lehko říká, ale těžko dělá”, říkáte si.
V případě, že je pro vás nalezení vnitřního klidu problém, nasaďte asertivní výraz a nedejte na sobě své vnitřní rozpoložení znát. Někdy řeč těla či mimika ostatně prozradí víc než slova a určitě nechcete, aby protistrana z vašeho výrazu vyčetla, že jí právě v mysli posíláte do oněch míst, zvlášť jedná-li se třeba o šéfa či manželku. Předstíraný klid a vstřícnost obrousí hroty konfliktu. Situace nebude dál eskalovat a vy vzbudíte dojem klidného a otevřeného člověka, kterému nedělá problém přijmout zpětnou vazbu od někoho jiného i když se jedná o nepříjemnou kritiku. Snažte se od ní držet zdravý odstup, neberte si ji příliš osobně, jen tak v ní dokážete najít něco užitečného, z čehož se poučíte a co vás posune vpřed. A pokud vám forma sdělení nesedí, nebojte se reagovat a v klidu protistranu odmítněte s tím, že jste ochotni si o celé situaci promluvit, ale ne pod tlakem negativních emocí. (“Promluvíme si, až přestaneš křičet.”)
KRITIKA JAKO PŘÍLEŽITOST KE ZLEPŠENÍ
Toto doporučení jsme předestřeli již v úvodu článku. Změnou optiky můžeme v kritice spatřit příležitost, dozvědět se, co zlepšit a hledat v ní ponaučení či inspiraci do budoucna. To je možné pouze tehdy pokud v kritikovi vidíme někoho, kdo je kompetentní nám k dané věci něco říct a kritika je věcná a ne osobní. Jestliže se na formu kritiky zaměříte, zjistíte, že dobře formulovaná kritika není nikdy osobní a nejedná se ani o soupis vašich chyb - je to výzva ke konstruktivnímu uvažování o sobě samém. Bohužel umění dobře formulované kritiky není vlastní každému. Zatímco z konstruktivních připomínek je možné si něco vzít, neurčitá kritika nebo spíš hodnocení ovlivněné subjektivními pocity není k ničemu.
Co tedy s nepovedenou kritikou? Zaměříme-li se na pracovní prostředí, tak dle vyjádření personalistů, stále velká část lidí ve firmách včetně vysoce postavených manažerů neumí konstruktivní zpětnou vazbu dávat a ani s ní pracovat. Pochvala či kritika, které mají být součástí kvalitního manažerského vedení, bývají stále brány jako nutné zlo, které se musí odbýt. Pravidelná hodnocení pracovníků bývají plná obecných frází a nic neříkajících motivačních monologů, z kterých si druhá strana nic kloudného neodnese. Ten, který zpětnou vazbu dostává se na ni tedy vůbec netěší a nebere ji jako příležitost k sebereflexi nebo seberozvoji, ale spíše jako povinné zlo, které si musí vytrpět.
Dalším nešvarem českých firem bývá absence tzv. kroku b), který má po kritice přijít, tedy návrh, ze strany manažera, jak na tom negativním společně zapracovat a jak může manažer zaměstnanci v tomto směru pomoci. České firmy mají v tomto směru stále velké rezervy a je třeba podotknout, že neefektivním školením, ten stále se praktikující špatný přístup v hodnocení zaměstnanců nezlepší. Firemní prostředí je ovšem jen odrazem toho, co se běžně děje ve společnosti. A jak “nepovedenou” zpětnou vazbu tedy přijímat?
NEBRAT SI NIC OSOBNĚ
To, že se vám něco nepovedlo, neznamená, že jste k ničemu, ale skutečně jen to, že se vám tentokrát opravdu něco nepovedlo a tak k tomu přistupujte. Zkuste se na věc podívat s odstupem a být tzv. “nad věcí”. Najděte si ve výtce to, co je její hlavní příčinou a berte ji jako tip na zlepšení, něco co vás nakopne a dá vám možnost udělat to příště znovu a lépe. V kritice a to platí v obou případech, ať už jí přijímáme nebo dáváme, by nikdy nemělo dostat prostor ego.
DOPTÁVAT SE NA KONKRÉTNOSTI
Nerozumíte-li přesně tomu, s čím má protistrana “problém”, nebojte se doptávat: “Co přesně jsem, myslíš měla udělat jinak? Co ti konkrétně na mém postupu vadí?” Pozorně poslouchejte a klidně nahlas shrňte, jak jste kritiku pochopili. Ten druhý vám to buď odsouhlasí nebo vás opraví či doplní. Ani jedna z vás pak nebude z diskuze odcházet s pocitem, že byl nepochopen.
Pre Sloneek blog: Tereza Kudrličková
